Kousance od štěnic: Jak je poznat a co s nimi

Jak vypadají kousance od štěnic na kůži

Kousnutí od štěnic zanechávají na kůži docela charakteristické stopy. Když si ráno všimnete podivných červených teček na těle, možná právě štěnice jsou tím viníkem. Vypadá to zpočátku jako obyčejné bodnutí komára, ale při bližším pohledu zjistíte, že něco není v pořádku.

To nejzajímavější na kousancích štěnic je způsob, jakým se řadí vedle sebe do linky nebo malých skupinek. Štěnice prostě nejsou efektivní – pokousají vás třeba třikrát či pětkrát těsně u sebe, než najdou tu správnou cévu. Výsledkem je řada bodnutí, která připomíná tečkovanou čáru na vaší kůži. Tohle uspořádání je vlastně docela typické právě pro štěnice.

Samotné kousnutí vypadá jako červená skvrna se světlejším nebo tmavším bodem uprostřed – tam, kde štěnice pronikla svým sosákem do pokožky. Okolí bývá oteklé, někdy jen pár milimetrů, jindy klidně i centimetr a víc. Záleží na tom, jak vaše tělo reaguje. Barva se pohybuje od světle růžové přes sytě červenou až po fialový nádech.

Ne každý reaguje stejně. Znáte to – jeden člověk si ani nevšimne, že ho něco pokousalo, zatímco druhý se škrábe k zbláznění. Svědění může být opravdu pekelné a co je horší, vydrží to klidně několik dní, někdy i týdnů. To proto, že štěnice vám při sání krve vstříkne látky, které zabraňují srážení – musí si to přeci usnadnit. Jenže vaše tělo pak na tyhle cizí substance reaguje zánětem a tím pádem i tím otravným svěděním.

Kousance se nejčastěji objevují na místech, která máte v noci odkrytá – ruce, nohy, krk, ramena, obličej. Štěnice si vybírají snadné cíle. U citlivějších lidí můžou vzniknout i větší pupínky nebo dokonce puchýřky s tekutinou uvnitř.

Zajímavé je sledovat, jak se kousnutí vyvíjí. Čerstvé může být skoro neviditelné, ale pak se během pár hodin změní v tu typickou červenou vyvýšeninu. Po několika dnech často ztmavne, dostane hnědavý nebo fialový tón a pak pomalu mizí. Některým lidem zůstanou pigmentové skvrny ještě dlouho potom – týdny i měsíce.

Jak to ale poznat, že jde skutečně o štěnice a ne třeba o alergii nebo komáry? Kousance štěnic mají vždycky ten viditelný střed, kde pronikly do kůže, a řadí se do těch charakteristických vzorů. Komáří bodnutí jsou většinou větší a rozházená náhodně po těle. A když zjistíte, že každé ráno máte nové kousance, je to vlastně jasný signál – máte problém. Štěnice žijí poblíž vašeho lůžka a navštěvují vás pravidelně každou noc.

Typické příznaky a svědění po kousnutí

Kousnutí od štěnic je opravdu nepříjemná záležitost, která dokáže pořádně znepříjemnit život. Když vás tyto malé parazity napadnou, vaše tělo na to reaguje celkem typicky – jenže každý z nás trochu jinak.

To nejhorší na celé věci? To nesnesitelné svědění, které vás může trápit klidně i několik týdnů. Víte, štěnice mají ve slinách takové speciální látky, které znecitliví pokožku a zároveň zabrání srážení krve. Jenže náš organismus tohle nebere – pozná cizí látky a spustí alarm. A výsledek? Svědí to, že byste lezli po stěnách. Lidé to popisují různě – jako pálení, štípání nebo pálivý pocit. A co je ještě otravnější, večer a v noci to většinou zesílí.

Podle vzhledu poznáte kousnutí štěnic poměrně snadno. Na kůži se vám objeví červené pupínky nebo takové kopřivkové vyrážky, a co je zajímavé – často jsou uspořádané do řady nebo hloučků. Štěnice totiž nehledá hned napoprvé to pravé místo, takže vás kousne třeba hned vedle znovu. Proto se tomu někdy říká „snídaně, oběd a večeře – prostě tři kousnutí pěkně v řadě.

Jak to ale vypadá konkrétně? No, to se dost liší. Někomu se objeví jen malinkaté červené tečky, zatímco jinému naběhne pořádný otok třeba i několik centimetrů v průměru. A pokud jste citlivější, můžete mít smůlu – objeví se puchýřky s tekutinou nebo dokonce bolestivé otoky na větší ploše.

Kde vás štěnice nejčastěji kousnou? Tam, kam se snadno dostanou, když spíte. Takže obličej, krk, ramena, paže, ruce a nohy. Prostě místa, která máte odkrytá nebo kam se dá lehce přilézt. Navíc preferují tenkou pokožku, kde je blízko ke krevním cévám.

A teď to nejhorší – když to svědí, tak se prostě škrábete, že jo? Jenže tím si to akorát zhoršíte. Poškrábete si kůži, otevřete cestu bakteriím a máte tu infekci. Pak je to ještě červenější, bolí to víc, může se tvořit hnis, a v nejhorším případě vás může chytit i horečka.

Ale víte co? Nejde jen o to fyzické. Když zjistíte, že máte doma štěnice, psychicky vás to docela dostane. Člověk pak špatně spí, je nervózní, pořád má pocit, že po něm něco leze. A někdy vás začne svědit i tam, kde vás ve skutečnosti nekously – to je prostě stres.

Kousnutí štěnic zanechává nejen svědivé stopy na pokožce, ale i nepříjemný pocit narušeného soukromí v místě, kde bychom se měli cítit nejbezpečněji - ve vlastní posteli.

Radovan Horský

Rozdíl mezi kousanci štěnic a komárů

Kousnutí od štěnic a komárů – na první pohled možná vypadají podobně, ale když se na ně podíváte pozorněji, najdete mezi nimi celou řadu rozdílů. A právě ty vám pomohou poznat, kdo vlastně za těmi svědivými pupínky stojí. Štěnice po sobě zanechávají docela charakteristické stopy, které se liší nejen tím, jak vypadají, ale i tím, jak se chovají a jak dlouho vás budou trápit.

První velký rozdíl? Podívejte se, jak jsou ty kousance rozmístěné. Komár vás štípne naprosto náhodně – tady jeden, támhle další, žádná logika. Štěnice ale mají svůj systém. Často zanechají tři až pět kousnutí v řadě nebo v malé skupince. Odborníci tomu říkají „vzor snídaně, oběda a večeře – a není to náhoda. Štěnice prostě při sání krve změní pozici a posune se kousek dál po vaší kůži, taktakřka v přímé linii.

Kdy se vám projeví, že vás něco kouslo? To je další důležitá stopa. Komár vás štípne a hned to víte – začne to svědit prakticky okamžitě. Je to reakce na látky, které vám komár vstříkne do krve. Štěnice jsou ale lstivější. Jejich kousnutí se může projevit až po pár hodinách, někdy dokonce až po několika dnech. A to je právě důvod, proč lidi často netuší, co se vlastně děje.

Jak ty kousance vypadají? Komáří bodnutí poznáte podle malého červeného pupínku s tím typickým bodem uprostřed – tam, kde komár pronikl bodcem. Kousnutí od štěnic jsou obvykle větší, víc červené a nemají ten střed. Navíc víc otékají a okolí bývá víc zanícené.

Co se týče svědění – to je kapitola sama o sobě. Komár vás poštípe, pár hodin až den to svědí a pak se to postupně ztrácí. U štěnic je to horší. Může to svědit i několik dní, dokonce týdnů, a to svědění je vytrvalejší. Lidé často říkají, že je to jakoby hlubší, intenzivnější pocit než u běžného komářího štípnutí – a těžko se toho zbavíte i s mastmi.

Kde vás kousnou, to taky něco napovídá. Komár si jde po tom, co má na talíři – odkryté části těla. Ruce, nohy, obličej. Štěnice jsou ale důslednější. Klidně se dostanou i pod lehké oblečení nebo prostěradlo, protože se aktivně plazí pod pokrývkami a hledají, kde se k vám dostanou. Nejčastěji kousnou do ramen, zad, břicha nebo nohou.

A pak je tu ještě jedna věc, která vám prozradí pravdu: další stopy po štěnicích. Komár přiletí, štípne a zmizí – po sobě nic nenechá. Štěnice ale žijí ve vašem okolí. Najdete po nich malé tmavé tečky na prostěradle (jejich výkaly), krevní skvrny, svlečené kůžičky nebo dokonce vajíčka někde kolem postele. To vám komár rozhodně nezanechá.

Alergické reakce na sliny štěnic

Štěnice se v posledních letech znovu rozšířily do našich domovů, hotelů a penzionů. Tyto drobné parazity si pochutnávají výhradně na krvi teplokrevných živočichů, a my lidé jsme pro ně jako hostina na stříbrném podnose. Když vás štěnice kouše, vstřikuje do vaší kůže slinu plnou různých biologicky aktivních látek. A právě tyto látky pak spouštějí alergické reakce, kterými trpí opravdu hodně lidí.

Ve slinách štěnic najdeme látky zabraňující srážení krve, což jim umožňuje v klidu sát, a také přirozené anestetikum – proto v prvních okamžicích nic necítíte. Jenže to není všechno. Sliny obsahují také celou řadu proteinů a peptidů, na které může váš imunitní systém reagovat velmi bouřlivě. Při prvním setkání se štěnicemi většina z nás nic nepozná. Tělo prostě ještě nezná tyto alergeny a nemá proti nim vyvinutou obranu.

Potíž nastává při opakovaných kousnutích. Organismus si postupně začne pamatovat cizí proteiny ze slin štěnic a vytváří proti nim protilátky. Celý tento proces může zabrat několik týdnů, někdy i měsíců – záleží na tom, jak často vás štěnice napadají a jak citlivý váš imunitní systém je. A jakmile je tělo jednou senzibilizované, každé další kousnutí spustí alergickou reakci. Ta může být slabší nebo silnější, to už je individuální.

Nejčastěji se setkáte s místní kožní reakcí. Na místě kousnutí se objeví zarudlý svědivý pupínek, který může mít od pár milimetrů až po centimetr. Typické je intenzivní svědění, které se stupňuje v noci a časně ráno. Někdy je to tak nepříjemné, že se nedá spát a kvalita života jde rapidně dolů. Když se navíc začnete škrábat – a kdo by to nedělal – poškodíte si kůži ještě víc a hrozí zánět.

U citlivějších lidí to může být horší. Někdy se objeví rozsáhlé otoky, které se rozlezou daleko za místo samotného kousnutí. Občas se vytvoří puchýře plné tekutiny, které bolí a zdlouhavě se hojí. Ve výjimečných případech se objeví kopřivka i na místech, kam se štěnice vůbec nedostaly.

Jak moc vás kousnutí zasáhne, závisí na spoustě věcí. Hlavní roli hraje vaše individuální citlivost, kolikrát už vás štěnice předtím kously, kolik jich na vás leze najednou a v jakém jste celkově zdravotním stavu. Pokud trpíte atopickým ekzémem nebo jinými alergiemi, máte větší šanci na výraznější reakce. Zajímavé je, že při opravdu dlouhodobém kontaktu se štěnicemi může u některých lidí nastat určitá otupělost – tělo si prostě zvykne a reaguje mírnější.

Jak poznat, že jde o alergii na štěnice? Hlavně podle toho, jak vypadají ty kousance a kde jsou. Typické jsou seskupené nebo do řady uspořádané pupínky – to odpovídá způsobu, jakým se štěnice pohybuje po kůži, když hledá vhodné místo k sání. Samozřejmě je potřeba vyloučit jiné příčiny svědění – může jít třeba o kousnutí jiného hmyzu, kontaktní alergii nebo nějaké kožní onemocnění.

Časový průběh a hojení kousanců

Když vás štěnice kousne, nemusíte to hned poznat. Bezprostředně po kousnutí totiž většinou neuvidíte vůbec nic – a to z prostého důvodu. Sliny štěnic obsahují látky, které místo kousnutí znecitliví, takže vlastně nic necítíte. Je to jejich způsob, jak si v klidu dopřát svou krvavou večeři, která jim zabere tak pět až deset minut. Celkem chytré, že?

První známky se dostaví až po několika hodinách, někdy dokonce až po několika dnech. Většina z nás si na postiženém místě všimne zčervenalý pupínek, kolem kterého může být i menší otok. Tady je ale potřeba říct, že každý z nás reaguje jinak. Někdo má jen lehké zarudnutí, které ho skoro netrápí, zatímco jiný se může potýkat s výrazným otokem a svěděním, které ho doslova nepustí.

Červená skvrna se postupně mění v pupínek, který připomíná štípnutí od komára. Za den až dva dosáhne reakce svého vrcholu – svědění je nejhorší a otok největší. V tu chvíli může být pokožka teplá a citlivá na dotek. U citlivějších lidí se dokonce mohou objevit další změny v okolí – třeba kopřivka nebo větší zarudnutí.

Kousanec se většinou zahojí sám během týdne nebo dvou. Svědění pomalu slábne, otok se zmenšuje a nakonec po něm nezůstane ani stopa – pokud ovšem neděláte to, co dělá většina z nás, když nás něco svědí. Škrábání je totiž nejhorší, co můžete udělat. Poškodíte si kůži a do ranky se pak můžou dostat bakterie.

Nejdůležitější je nenechat se zlákat a neškoubat se. Když budete neustále škrábat, může hojení trvat i několik týdnů a ještě riskujete infekci, kterou pak musíte řešit antibiotiky. Poznáte ji tak, že místo je víc červené, bolí a může se z něj dokonce tlačit hnis.

U některých lidí zůstane po kousanci tmavší skvrna. Většinou to není nic trvalého a za pár měsíců zmizí, ale u lidí s tmavší pletí to může vydržet déle. Když vás štěnice kousají opakovaně na stejném místě, může se pokožka ztvrdnout nebo ztloustnout.

Jak rychle se vám kousanec zahojí, závisí i na vašem celkovém zdraví. Pokud máte oslabený imunitní systém, cukrovku nebo jste starší, může hojení trvat déle a komplikace hrozí spíš. Roli hraje i to, kde přesně vás štěnice kousla – na jemnější kůži nebo tam, kde je horší prokrvení, to prostě trvá déle.

Kdy vyhledat lékařskou pomoc

Štěnice vás pokousaly? Ve většině případů to sice není nic vážného, ale někdy prostě nestačí jen počkat, až to přejde. Jsou chvíle, kdy je nejlepší neváhat a zajít k lékaři.

Když se po kousnutí objeví známky vážné alergické reakce, neváhejte ani minutu. Máte náhle problém s dýcháním? Začal vám otékat jazyk nebo krk? Točí se vám hlava nebo jste dokonce omdleli? Tohle není nic, s čím byste si měli poradit doma. Těžké dýchání, otok v oblasti hrdla, závratě, prudký pokles tlaku nebo ztráta vědomí – to všechno může znamenat anafylaktický šok. A to je situace, kdy jde opravdu o život.

Další věc, na kterou si musíte dávat pozor, je infekce v místech po kousnutí. Stává se to snáz, než si myslíte – člověk se škrábe, protože to svědí, a než se nadějete, máte problém. Všimli jste si, že místo kousnutí je výrazně červené, horké na dotek a bolí to víc než na začátku? Vytéká z toho hnis? To už není jen obyčejné svědění. Když se poškrábanou kůží dostanou dovnitř bakterie, může z toho být pořádná nepříjemnost. Někdy přijde i horečka, cítíte se unavení a uzliny poblíž postižené oblasti mohou být ztvrdlé.

Pokud máte oslabený imunitní systém, buďte obzvlášť opatrní. Lidé, kteří procházejí chemoterapií, diabetici, ti s HIV, nebo třeba když užíváte léky na potlačení imunity – u vás může i zdánlivě neškodné kousnutí způsobit komplikace. V takovém případě je rozumné každou neobvyklou reakci na kousnutí konzultovat s lékařem.

Když ani po týdnu domácí péče není líp, nebo se to dokonce zhoršuje, je čas navštívit dermatologa. Svědění, které vás budí v noci a nedá vám normálně fungovat, prostě není normální. Lékař vám může předepsat silnější masti s kortikosteroidy, účinnější antihistaminika, nebo když je to opravdu zlé, třeba i krátkodobou léčbu v tabletách.

Pozor také na situace, kdy se objeví velké puchýře nebo kůže začne vypadat zvláštně. Není to časté, ale někteří lidé reagují tak, že se jim na místě kousnutí vytvoří velké puchýře plné tekutiny. To už opravdu potřebuje odborné ošetření, aby se zabránilo infekci a aby se to správně zahojilo.

A nesmíme zapomínat na psychickou stránku věci. Když vás štěnice trápily delší dobu, může to zanechat stopy i na vaší psychice. Nemůžete spát, pořád na to myslíte, máte úzkost? To není nic, za co byste se měli stydět. Některým lidem po zkušenosti se štěnicemi zůstává trvalý pocit, že je něco lezie, i když už dávno nejsou. V takovém případě může hodně pomoci rozhovor s psychologem nebo psychiatrem.

Domácí ošetření a úleva od svědění

Když vás štěnice pokousají, je důležité vědět, jak si pomoct doma a zbavit se toho nepříjemného svědění. Ty charakteristické červené boulky, které se často objevují v řadě nebo ve skupinkách, vás můžou pěkně potrápit. Co s tím?

Především neškrábejte se. Vím, že je to těžké, když to svědí k zbláznění, ale škrábáním to jen zhoršíte a riskujete infekci.

Nejrychlejší úlevu vám přinese něco studeného. Vezměte si led zabalený v utěrce nebo prostě namočte hadr do studené vody a přiložte na postižená místa na deset patnáct minut. Klid můžete opakovat, jak často potřebujete. Chlad stáhne cévy, omezí prokrvení a svědění povolí.

Skvělé je aloe vera – tahle rostlina je jako stvořená na podrážděnou pokožku. Má protizánětlivé účinky a příjemně chladí. Když si na kousnutí párkrát denně namažete čerstvý gel, pocítíte úlevu a kůže se rychleji zahojí. Podobně funguje i vychladlý heřmánkový čaj použitý jako obklad – heřmánek má antiseptické vlastnosti.

Zkuste si doma vyrobit pastu z jedlé sody. Smíchejte sodu s trochou vody, aby vznikla hustá kaše, a natřete si jí kousnutí. Soda díky svým zásaditým vlastnostem neutralizuje podráždění a svědění ustoupí. Nechte působit tak deset minut a pak jemně opláchněte vlažnou vodou.

Máte kousnutí po celém těle? Pomoże vám ovesná koupel. Do vlažné vody přidejte jemně mletou ovesnou mouku a ponořte se do ní na patnáct až dvacet minut. Pokožka se vám krásně uklidní.

V lékárně si můžete bez receptu koupit antihistaminikum v podobě krému nebo gelu – tyto přípravky zablokují histamin, tedy látku, která způsobuje to svědění a zánět. Když jsou příznaky opravdu silné, pomohou i tablety, které působí v celém těle.

Další možností jsou hydrokortizónové krémy s nízkou koncentrací. Obsahují slabé kortikosteroidy, které účinně tlumí zánět a svědění. Používejte je ale jen krátce a podle návodu – při dlouhodobém používání můžou způsobit vedlejší účinky.

A nezapomínejte na hygienu. Pokousaná místa si jemně umývejte mýdlem a vodou a pořádně osušte. Vyhněte se parfémům a silně vonícím krémům, které by citlivou pokožku ještě víc podráždily.

Prevence dalších kousnutí a ochrana postele

Ochrana před dalšími kousnutími štěnic je prostě základ, pokud chcete mít šanci tenhle problém skutečně vyřešit. Když zjistíte, že máte doma štěnice, nemá smysl čekat a doufat, že to nějak přejde. Čím dřív začnete jednat, tím líp pro vás.

Takže co s tím? Nejdřív si pořádně prohledejte celou ložnici, hlavně okolí postele. Štěnice mají svoje oblíbená místa – matrace, rám postele, praskliny v nábytku, za tapetami. Podívejte se důkladně do všech švů a záhybů matrace. Možná uvidíte tmavé tečky, to jsou jejich výkaly, nebo rovnou samotné štěnice v různých velikostech. Povlečení sundejte a vyperte na co nejvyšší teplotu, ideálně aspoň na šedesát stupňů – to je spolehlivě zabije včetně vajíček.

Speciální ochranné povlaky na matraci a polštáře jsou opravdu účinná věc. Štěnice jimi prostě neprokousnou a neproniknou skrz. A když už nějaké máte v matraci, zavřete je tam a postupně pojdou hlady. Jenže pozor – takový povlak musíte nechat na matraci minimálně rok. Proč? Protože štěnice vydrží bez jídla i několik měsíců. Navíc s povlakem pak snadněji zkontrolujete, jestli se situace zlepšuje.

Postel odtáhněte od zdi. Zní to možná divně, ale dává to smysl – omezíte tím štěnicím možnosti, jak se k vám dostat. Nohy postele dejte do speciálních pastí nebo misek. Štěnice po nich vylezou nahoru, ale zpátky dolů se už nedostanou kvůli hladkým stěnám. Tyhle pasti vám navíc ukážou, kolik štěnic se ještě potuluje.

Pod postelí nesmí být nic. Žádné krabice, žádné oblečení, vůbec nic. Štěnice milují tmavá zákoutí blízko vás, takže jakýkoliv nepořádek jim vyhovuje. Vysávejte pravidelně celou místnost – podlahu, koberce, záclony, všechny praskliny. A po každém vysávání hned vyprázdněte sáček do uzavřeného igelitového pytle a vyhoďte z bytu.

S chemií opatrně. Insekticidy nechte na profíky. Ti mají speciální přípravky a vědí, jak je používat. Když si koupíte něco v drogerii a začnete stříkat sami, může to dopadnout ještě hůř – štěnice se rozutečou po celém bytě. Profesionální ošetření znamená víc návštěv a kombinaci různých metod, třeba i tepelné ošetření, které funguje na všechny vývojová stádia štěnic.

Psychologické dopady opakovaných kousnutí štěnic

Opakovaná kousnutí štěnic dokážou pořádně zatočit nejen s vaším tělem, ale hlavně s psychikou. Když se s těmito parazity potýkáte měsíce, zanechává to stopy, které přetrvávají dlouho poté, co je konečně vyženete z bytu. Každý to snáší jinak – záleží na tom, jak dlouho vám to trvalo, jak jste na to citliví a jak moc vás to zasáhlo.

Nejhorší bývá strach a úzkost, které se vás prostě drží. Spousta lidí pak má panický strach z hmyzu nebo se prostě bojí jít spát. Znáte to? Celou noc zíráte do stropu, protože se bojíte, že jakmile zavřete oči, začne to znovu. Někteří raději spí při rozsvícené lampě nebo vůbec nespí. A když pořádně nevyspíte noc co noc, začnete se hroutit. Přichází únava, špatná nálada, nemůžete se soustředit, a než se nadějete, může z toho být i deprese.

To věčné svědění a pocit, že vám něco leze po kůži – to vás může pronásledovat i když už dávno žádné štěnice nemáte. Mozek si to prostě pamatuje a vytváří ty pocity znovu a znovu. Pak trávíte hodiny kontrolováním postele, prohlížením každého kousku pokožky, přehazováním povlečení. Stává se z toho posedlost, která vám komplikuje normální život a vztahy s okolím.

A ten stud! Spousta lidí se hrozně stydí, protože si myslí, že štěnice mají jen ti, kdo si neuklízejí nebo žijí v chudých podmínkách. To je samozřejmě nesmysl, ale přesto se kvůli tomu izolujete. Přestanete zvát přátele domů, vyhýbáte se rodině, nemluvíte o tom s nikým. A tahle samota všechno jen zhoršuje.

Pak jsou tu peníze. Profesionální hubení štěnic stojí tisíce, často musíte volat deratizátory několikrát, vyhodit nábytek, koupit nové povlečení. Pro některé rodiny je to finanční katastrofa, která přidává další vrstvu starostí k už tak dost těžké situaci.

Doma to pak vypadá jako na bitevním poli. Partneři se hádají, kdo za to může, děti mají škrábance a spolužáci se jim smějí. Když nikdo pořádně nespí a všichni jsou ve stresu, nedokážete spolu normálně mluvit. Malé problémy se nafouknou do velkých konfliktů a vztahy tomu hodně trpí.

U některých lidí, zejména když to trvalo opravdu dlouho nebo bylo hodně intenzivní, může vzniknout něco podobného traumatu. Pořád se jim to vrací v myšlenkách, mají noční můry, vyhýbají se všemu, co jim to připomíná, a jsou neustále ve střehu. I když už je všechno vyřešené, nedokážou se vrátit do normálu.

Mýty a fakta o přenosu nemocí

Štěnice jsou malí paraziti, kteří se živí naší krví. A upřímně? Nikdo je doma nechce. Jejich kousnutí svědí, budí nás v noci a celá představa, že něco leze po posteli a pije naši krev, je prostě děsivá. K tomu všemu se šíří spousta pověstí o tom, jak jsou nebezpečné. Pojďme si ale říct, co je pravda a co ne.

Nejvíc se lidé bojí toho, že štěnice přenášejí různé nakažlivé nemoci – podobně jako klíšťata nebo komáři. Tohle je ale nesmysl, který věda už dávno vyvrátila. Ano, vědci v laboratořích našli ve štěnicích různé viry – třeba hepatitidu B, hepatitidu C, dokonce i HIV. Ale tady je podstatné: nikdy nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by štěnice některou z těchto nemocí skutečně přenesla na člověka. Prostě to nefunguje. I když štěnice nasaje infikovanou krev, viry v jejím těle nepřežijí dost dlouho nebo jich není dost na to, aby mohly nakazit další osobu.

Takže co je pak skutečný problém? Hlavní potíže způsobují alergické reakce na sliny štěnic. Každý z nás reaguje jinak. Někdo si vůbec ničeho nevšimne, zatímco jiný se ráno probudí s obrovskými červenými pupínky, které strašně swědí a jsou oteklé. Kousnutí se většinou objevují v řadách nebo skupinkách, typicky na místech, která máme v noci odkrytá – ruce, nohy, krk, obličej.

Další pověra říká, že můžete ze štěnic dostat chudokrevnost. Teoreticky by to snad bylo možné, kdyby vás kousaly tisíce štěnic denně po velmi dlouhou dobu. V reálném životě se s tím ale prakticky nesetkáme – možná jen u velmi zanedbávaných případů u starších lidí nebo malých dětí, kteří žijí v extrémně špatných podmínkách.

Co se ale často přehlíží, je psychická zátěž. Znáte to – představa, že v posteli máte štěnice, vám nedá spát. Mnozí lidé trpí úzkostmi, nespavostí, neustálým stresem. Stydí se to někomu říct, izolují se od přátel, protože se bojí, že je nakazí. Někteří mají pak neustálý pocit, že je něco štípe, i když už dávno žádné štěnice nemají. Tyto psychické následky mohou být nakonec horší než samotná kousnutí.

Skutečné nebezpečí hrozí při škrábání. Když vás kousnutí svědí a vy se škrábete, můžete si poranit kůži. Tím se otevře brána bakteriím, které způsobí zánět – od běžné kožní infekce až po vážnější problémy. Tohle ale není vina štěnic samotných, ale důsledek mechanického poškození. Předejdete tomu jednoduše – udržujte místa čistá a použijte nějaký krém proti svědění.

Proč vůbec vznikají ty mýty o přenosu nemocí? Lidé prostě pletou štěnice s jinými parazity. Komár vám při bodnutí vstříkne sliny přímo do krve – a právě tak přenáší malárii nebo jiné nemoci. Štěnice to mají jinak. Jejich sliny sice obsahují látky, které znecitliví kůži a zabrání srážení krve, ale fungují jen místně. Nepřenášejí nic do vašeho krevního oběhu.